Dřevo představuje rovnováhu růstu. Je to energie síly, probouzeného pohybu. Energie dřeva je mladá, silná, projevuje se neustále a vždy s dravostí nového počátku. Čerstvost dřeva představuje svěžest, s níž člověk plný naděje, začíná něco nového. Jako dítě, které se staví k životu s nadšením a chce poznat vše, co mu okolní příroda dovolí. Prvek dřeva se projevuje v našem těle prostřednictvím systému svalů a šlach. V naší emocionální a energetické rovině je vyjádřen schopností růstu, odvahou, zdravou touhou bouřit se proti všem omezením, schopností růst svobodně podle našeho instinktu. S prvkem dřeva je tradičně spojován obraz stromu, který se rozrůstá směrem do nebe, ale jeho kořeny jsou velmi pevné. Proto se ohebný strom kymácí a sklání ve větru, ale zůstává bezpečně ukotven k zemi. Jak člověk, který se narodí, dospěje a zapustí své kořeny. Díky tomu může rok za rokem čelit životním výzvám a zůstat silným a přizpůsobivým.

Speciální síla ohně spočívá v nadšení a harmonii každého člověka, který je schopen cítit hlubokou radost vyjádřenou elánem a čistým duchem. Oheň je zdrojem světla a tepla, připomíná nám život. Je to vášnivá energie, jejímž domovským orgánem je naše srdce. Díky ohni v srdci si naplno užíváme našeho života a můžeme vyjadřovat intenzivní city a emoce, která ho provázejí. Oheň, to je slunce, světlo, teplo. Krev, která koluje v našem oběhovém systému. Když se žíly a tepny rozšiřují a zvyšují objem, zaplaví nás pocit radosti a veselosti. Prvek ohně je jako duch malého chlapce, který je zcela ponořen do toku života, lačně ho vdechuje a z jeho tváří doslova srší energie.

Země je harmonizujícím a dokonale vyváženým prvkem. Je středem našeho života, představuje jak úsilí a námahu, tak dosažené úspěchy i přirozenou potřebu mít čas jen sami pro sebe. Důležité je nedýchat příliš ztěžka, ale nechat k sobě proniknout klid a moudrost, abychom našli rovnováhu mezi tím, co jsme už udělali, a tím, co ještě máme udělat. Tento prvek představuje duchovní vyspělost, která dává člověku schopnost rozhodovat se uvědoměle a klidně. Matka Země, jak je známa v mnoha kulturách, představuje klid a stabilitu. Na zemi spočívají naše chodidla, ale je také zdrojem života a potravy. Země je spojena s plodností, úrodností a plností. Země symbolicky představuje naše podvědomí a projevuje se v nás skrze tělo, buňky a jejich životní cyklus. Lymfa také proudí naším tělem pomalu, klidně a rozváženě. Je jako klidná jistota dospělých, kteří po náročné cestě životem odpočívají, aby nabrali síly k novému životnímu cyklu. Ten bude možná o něco pomalejší, ale o to více uvědomělý a vyvážený.

Pro prvek kovu je symbolický pohyb energie směrem dovnitř, do nitra. Je vyjádřením hustoty a kompaktnosti a je vnímán jako chladný, tvrdý a ostrý. V přírodě je kov zastoupen minerály, které jsou základem země. Pohyb kovu je v člověku odkazován na schopnosti analytické, na uvažování, na odtržení se od zbytečností a na celkovou syntézu myšlení. Kov dodává člověku schopnost soustředit svou pozornost na vše, co je jemné a vjemové, méně hmatatelné, přesto podstatné. V těle se kov projevuje přes okysličování kůže a činnost plic. Ty vyberou vše potřebné pro přežití a zbytečnosti vyřadí. Tak jako člověk, který dospěje a přiblíží se ke stáří s klidným nadhledem. Potom si může vychutnat všechny vzpomínky a citové prožitky, které za svůj život získal a které si v mysli vybaví.

Prvek vody v sobě obsahuje základní energii, vitální esenci člověka. Je to klid, pokoj, odpočinek. Vyjadřuje tekutost; nabude tvaru jakékoli nádoby, ve které se v klidném stavu nachází. Pokud je voda v pohybu, sleduje hráze, které ji usměrňují. Může být násilná, ale také klidná a mírná. Má schopnost uhasit žízeň a oživit tělo po fyzické aktivitě. Může nás však také oslabit, pokud nenajdeme útočiště, kde se před ní schovat. Voda je důležitá část našeho těla, v paměti vody je celý příběh našeho života. Když buňky zestárnou a voda se vysuší, život končí. Protože život se utváří ve vodě a potřebuje ji ke své existenci. Bez ní se transformuje v nehmotnou podstatu. Voda je ve všech částech našeho těla, jejím nejvyšším projevem je zhmotnění v kosterním systému, je páteří každého segmentu a nezbytnou součástí organického systému. V konečném cyklu života jsou kosti poslední bariérou, jejichž prostřednictvím se člověk brání vyčerpání.